Tradiční motorové oleje, které se v přírodě nerozkládají, mohou způsobit dlouhodobé znečištění lesní půdy a vody. I malé množství takového oleje může mít devastující dopad na životní prostředí. Používání biologicky odbouratelných olejů je zásadní pro ochranu lesních ekosystémů a je proto také zakotveno v zákoně. 

Česká inspekce životního prostředí se touto problematikou zabývá systematicky, a to prostřednictvím pravidelných kontrol mechanizace a motorových pil v lesích. Za používání nevhodných olejů v lesích může inspekce uložit pokutu dle zákona o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.

Inspektoři ČIŽP se v roce 2024 opět zaměřili na kontrolu dodržování povinnosti používat v lesích k mazání řetězů motorových pil pouze biologicky odbouratelné oleje a v lesních strojích biologicky odbouratelnou hydraulickou kapalinu. Namátkové kontroly probíhají po celém území České republiky. Při jedné z kontrol v katastrálním území Písečská Smoleč zjistili inspektoři porušení této povinnosti, což vedlo k zastavení činnosti harvestoru a vyvážecí soupravy ve vlastnictví právnické osoby. Za porušení zákona byla v následném správním řízení uložena sankce.

“Biologicky odbouratelné oleje jsou navrženy tak, aby se v přírodním prostředí rozkládaly na neškodné látky, což snižuje riziko dlouhodobých škod. Používání těchto šetrných olejů v lesích nejen přispívá k zachování zdravých a produktivních lesů pro budoucí generace, ale také pomáhá předcházet postihům ze strany inspekce,” vysvětluje ředitelka odboru ochrany přírody, lesa a CITES Veronika Oušková. Pokuta za porušení zákona může dosahovat výše až 5 milionů  korun. Kromě ochrany lesních ekosystémů přispívají biologicky odbouratelné oleje také k ochraně vodních zdrojů, protože snižují riziko kontaminace podzemních vod a vodních toků, které jsou klíčové pro udržení biodiverzity a zdraví celé krajiny.

 

Ministerstvo životního prostředí upozornili provozovatelé zařízení na energetické využití odpadů na zcela nový fenomén, kterým je zvýšený výskyt velkých tlakových nádob obsahujících oxid dusný ve směsném komunálním odpadu. Pokud tyto obaly od rajského plynu skončí v černé popelnici mohou být nebezpečné.

Ministerstvo životního prostředí upozorňuje subjekty uvádějící na trh tlakové nádoby obsahujících oxid dusný (někdy označované jako tzv. šlehačkové bomby – exotic whip, flawour whip, smart whip) na nutnost dodržovat zákon o obalech. Podle něj se v případě těchto tlakových nádob dodávaných konečným spotřebitelům jedná o prodejní obaly, u kterýchje potřeba plnit veškeré povinnosti, zejména zpětný odběr a využití odpadu z těchto tlakových nádob.

V případě, že dodavatelé na trh nesplní povinnost zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů, hrozí danému subjektu nebo osobě pokuta až do výše 10 milionů korun.

Vyprázdněné tlakové nádoby tedy patří výhradně do míst zpětného odběru, sběrných dvorů či zařízení k tomu určených. Špatné třídění těchto obalů může být vysoce rizikové jak pro náhodné občany, tak pro zaměstnance zařízení, kde se poloprázdné lahve s plynem objeví. Exploze a následné zahoření mohou poškodit i svozovou techniku, třídicí linku nebo zařízení na energetické využití odpadů.

Problém v současné době řeší například společnost Pražské služby v ZEVO Malešice, kam se sváží směsný komunální odpad z celé Prahy. Zdejší pracovníci v odpadu objeví týdně zhruba 120 nádob od plynu. Výbuchy těchto velkých tlakových nádob poškozují zařízení spalovny a způsobují jeho nenadálé a finančně náročné odstávky.

Ve čtvrtek 19. září přijala Komise opatření vztahující se na podskupinu PFAS chemikálií neboli per- a polyfluoroalkylových látek obsažených například ve spotřebním textilu, obalech na pizzu, kosmetice či hydroizolačních sprejích. Výše zmíněné chemikálie jsou velmi perzistentní a pohyblivé ve vodě a jejich přítomnost v některých výrobcích představuje nekontrolovatelné a nepřijatelné riziko zejména pro lidské zdraví ale také pro životní prostředí skrze kontaminaci půdy a vody, včetně vody pitné. Toto opatření je dalším krokem Komise v rámci Nařízení REACH jejímž cílem je zejména zajistit ochranu zdraví obyvatel a životního prostředí před škodlivými látky.

Přírodovědec Jakub Hruška z Akademie věd v rozhovoru vysvětluje, jaké zásahy v krajině nejvíce přispívají k velkým povodním a jak záplavám předcházet. Řešením jsou podle něj velké suché poldry. U nás je zatím takový jen jediný. Rozhovor čtěte ZDE. Hostem pondělního Interwiev ČT24 byl Petr Kubala, generální ředitel, Povodí Vltavy, který se věnoval tématům jak fungují přehrady při povodni, co umí kaskáda přehrad, co (ne)vydrží předrada a pomohla by přehrada Nové Heřminovy? - záznam pořadu najdete ZDE. Po celé republice se investovaly do protipovodňových opatření miliardy korun, podle Ministerstva zemědělství šlo od roku 2002 o tisíc projektů za 31 miliard korun. Jenže zůstávají bílá místa, která pak zapříčiní, že se situace může opakovat. Pod vodou v roce 1997 skončil mimo jiné Krnov. A letos opět. Více například ZDE.

Již 10. října se v Praze uskuteční další ročník konference Předcházení vzniku odpadů. Hlavní pozornost bude tentokrát věnována žhavým tématům, jako jsou: povinné zálohování nápojových obalů, sběr textilu a potravinový odpad. Co očekávat, na co a jak se připravit? Tyto otázky zodpoví ti nejpovolanější řečníci. Registrace na www.predchazeniodpadu.cz byla spuštěna!

Textilní odpad

Zavedení povinného sběru textilu a obuvi od 1. ledna 2025 v České republice představuje jeden z dalších kroků při vykročení směrem k udržitelnějšímu nakládání s těmito odpady. I když po celé republice je rozmístěno okolo 10 000 kontejnerů na tuto specifickou komoditu, stále mnoho starého oblečení, bot nebo i bytové textilie však konči ve směsném odpadu. Tím se znemožní jakákoliv možnost recyklace nebo následného využití.

Novou povinnost odděleného soustřeďování textilního odpadu obcemi ukládá zákon o odpadech již od roku 2020, přesto pro mnoho měst a obcí je toto téma více než aktuální. Proto hned na začátku konference proběhne panelová diskuse, která by měla tuto změnu všem účastníkům ozřejmit po praktické stránce a pomoci městům a obcím se včas připravit. Pokud se vás téma přímo dotýká doporučujeme se seznámit s metodikou, kterou pro tyto účely vydal odbor cirkulární ekonomiky a odpadů Ministerstva životního prostředí.

Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, mají obce povinnost určit místa pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu mj. pro komodity jako je například papír, plast nebo sklo, jak to známe dnes. Od nového roku se tato povinnost rozšiřuje také na textil. V souladu s vyhláškou č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, lze zajistit oddělené soustřeďování textilu standardními postupy jako jsou například sběrné nádoby rozmístěné v obci, vytyčení místa na sběrném dvoru, pravidelné sběry do dočasně přistavených nádob, nebo prostřednictvím pytlového sběru (tzv. door-to-door). Výsledné řešení je na rozhodnutí obce, samotné MŽP doporučuje k separovanému sběru textilu přistupovat stejně jako v případě ostatních tříděných složek komunálního odpadu.

Samotné třídění je jedna věc, ale jak je to s financováním, separací a následnou recyklací? I tato témata budou předmětem panelové diskuse. Velkou novinkou je pak zavedení tzv. systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR). Ten by obdobně jako u jiných dnes zavedených systémů měl spočívat v tom, že výrobce nese odpovědnost za vyrobený produkt až do konce jeho životnosti a tím se bude podílet na financování za jeho další nakládání.

Textilní odvětví je označováno jako jedno z největších znečišťovatelů a levná produkce v kontextu trendu fast-fashion módy se významně projevuje v odpadových tocích. Zajímavostí pak je, že pro textil nejsou stanoveny žádné třídicí nebo recyklační cíle, a lze o něm hovořit jako o černém pasažéru odpadového hospodářství.

Ročně se dle odhadů v Česku vyhodí okolo 180 tisíc tun textilu a tvoří tak 3-4 % odpadu ve směsném komunální odpadu. Nový systém by tak měl odklonit od skládek značnou část odpadů, ale otázkou je další využití a recyklace, která v současnosti není nijak oslňující. Zde bude nutný příspěvek i samotných výrobců, kdy možnost recyklace ovlivní kvalita použitého materiálu a zvolené materiálové složení, design výrobku, který se promítá i do možnosti.

Potravinové odpady

Plýtvání potravinami a potravinové odpady se ukazuje jako problematické i pro současnou generaci Z. Ta se sice o téma udržitelnosti aktivně zajímá, avšak paradoxně patří mezi jeho největší producenty. Z jakých vzorců toto chování vychází a jak je možné přimět tuto specifickou skupinu ke změně ukáží prvotní výsledky výzkumného projektu z dílny Mendlovy univerzity v Brně, kdy je cílem vytvořit i komplexní metodiku.

Činnost a přínos potravinových bank je všeobecně znám, avšak Potravinová banka v Praze a Středočeský kraj zašli ještě dál a zaměřili se na edukaci mladých lidí 16 – 18 let. V rámci mezinárodního hackathonu Wastedhack vytvořili mladí kreativci krátké multimediální spoty na téma Proč neplýtvat jídlem, a nejúspěšnější spoty budou představeny.

Třídění bioodpadu je pro většinu z nás pomalu už samozřejmostí. Dostupnost nádob na bioodpad je čím dál komfortnější a navíc se nově pomalu rozjíždí projekty na sběr kuchyňských zbytků. Pilotní projekt Magistrátu hl. m. Prahy představí první výsledky tohoto úsilí a představeny budou detailní technické aspekty, samotná technika, vybavení i systém svozu a údržby.

Ne méně zajímavou přednáškou bude ukázka inovativního řešení průmyslového zpracování biologicky rozložitelných zbytků z výroby potravin. Ty dokáží zpracovat larvy bráněnky až o 60 % původního objemu za pouhých 7 dní. Nutričně bohaté larvy pak mají všestranné použití, například v průmyslu pro domácí mazlíčky nebo hospodářská zvířata. Reploid představí i využití zbytků larev, které dobře slouží jako hnojivo a tedy zdroj živin.

I když obchodní řetězce dlouhodobě patří mezi nejmenší producenty potravinových odpadů, snaží se v této věci vyvíjet vlastní úsilí a být příkladem i pro ostatní. I letos se tak v rámci odborného programu podíváme na jeden z řetězců, konkrétně PENNY Market Česká republika, který představí řadu svých chytrých řešení.

Každý rodič si je dobře vědom problému plýtvání u svých potomků. Problém se pak týká i veřejného stravování, kdy svou roli hraje řada faktorů. Zachraň jídlo, z. s. se rozhodlo získat podrobná data o plýtvání ve školních jídelnách v rámci projektu Prague Food Waste a mimo to představí také způsob, jak lze nevydané pokrmy z příspěvkových organizací darovat pro dobročinné účely.

Pomyslný cirkulární kruh uzavře další možnost využití odpadů a to energetické. V souvislosti s dekarbonizací tak získává na významu využití odpadů například pro výrobu bioplynu až na úroveň zemního plynu. Aktuální úspěšný projekt a plány do budoucna představí Energy financial group a.s.

Povinné zálohování nápojových obalů

V odpadařině snad není aktuálně kontroverznější téma jako je příprava zavedení zálohového systému pro vybrané nápojové obaly. I když jsme se tématu věnovali minulý rok, zařadili jsme jej na program konference i letos. Za tímto účelem připravujeme panelovou diskusi, která by měla shrnou vše podstatné a podívat se na klíčové aspekty pragmaticky a realisticky, a to z pohledu nejčastější argumentace jak pro zavedení, tak i proti zavedení tohoto systému.

Připomeňme si, že zálohování by se mělo týkat PET lahví a plechovek o objemu 0,1 – 3 litry pro nealkoholické nápoje nebo nápoje s objemem alkoholu do 15 %. Česko by prostřednictvím tohoto systému mělo být schopno splnit stanovené evropské cíle požadující 90% do roku 2029 úroveň sběru těchto komodit. Chod by měl zajišťovat ministerstvem vybraný autorizovaný operátor fungující na principu tzv. rozšířené odpovědnosti výrobců. Členy se mají stát dovozci, výrobci a prodejci, kteří dohromady dodávají na trh nejméně 80 % těchto obalů.

Ministerstvo životního prostředí ušlo od tezí definovaných v minulém roce velký kus cesty. Po mnoha diskusí a prezentací připravilo návrh novely zákona o obalech, kterou vládě ČR doporučila ke schválení legislativní rada vlády s legislativně-technickými úpravami. Přičemž hlavní připomínky se týkají pak samotného operátora. Rozhodnutí o zavedení či nezavedení systému povinného zálohování bude následně na poslancích. Skutečnost je však taková, že zatím na stole není žádný alternativní návrh, který by garantoval aspoň na zahraničních zkušenostech dosažení stanovení úrovně sběru. Přičemž nejvíce kritický je sběr plechovek, jejichž stále rostoucí prodej Česko zaskočil a úroveň sběru této komodity lze označit za zoufalou, o to je naléhavější problém když uvážíme jak významné negativní dopady na životní prostředí má výroba hliníku.

Elektroodpad a digitalizace

Elektroodpad je jedním z nejrychleji rostoucích druhů odpadu v Evropské unii. Do EU se dováží přibližně 98 % poptávky ze zahraničí, přičemž téměř polovina kritických surovin se pak dováží ze zemí jako je Čína a Rusko. Zlepšení recyklačního procesu a nezávislosti EU se tak stává téměř nutností.

Tato sekce je připravována ve spolupráci se společností PowerHUB z.ú. realizující projekt WEEE NET9, jehož cílem je vybudovat ekosystém recyklace elektroodpadů za využití moderních technologií v regionu střední a jihovýchodní Evropy. Projekt plánuje zapojit aspoň 500 výrobců a vybudovat až 5 velkých recyklačních zařízení s efektivní recyklací 100 000 tun elektronického odpadu ročně.

V rámci odborného programu se podíváme na konkrétní elektrozařízení, které jsou velice aktuální nejen z pohledu recyklace. Řeč je například o mobilních telefonech, které dnes vlastní téměř každý z nás. Recyklaci těchto zařízení lze například získat nemalá množství mědi, stříbra, ale i zlata a paladia. O to bude zajímavější se společně s Remobil, z.s. podívat na tuto problematiku z pohledu materiálových toků v rámci ČR.

Vzhledem k současným cenám mobilních telefonů se jej snažíme chránit pořízením nějakého obalu či pouzdra. Napadlo vás ale někdy co se děje s milióny neprodaných pouzder, o které po vydání nového modelu není zájem? Společnost FIXED.zone a.s. se rozhodla současné trendy změnit a přichází s pouzdrem ReStory. To je vyrobené z recyklovaného termoplastického polyuretanu a prokazatelně snižuje uhlíkovou stopu (až o 30% )oproti novým produktům vyrobeným a dopraveným z Číny.

Další skupinou je recyklace Li-on baterií, které společně s plánovaným útlumem výroby aut se spalovacími motory a rozvojem udržitelnější dopravy získává na svém významu. Pro získávání cenných prvků je nutné vybudovat dostatečné recyklační kapacity, aby se snížily dopady na životní prostředí spojených především s těžbou lithia, niklu nebo kobaltu. Komplexní pohled nabídne společnost Kovohutě Příbram nástupnická, a.s., která spustila unikátní linku pro zpracování těchto odpadů.

Stranou pak nemůže zůstat ani recyklace fotovoltaických panelů, jejichž masivní nástup přichází společně s dekarbonizací. Solární energie na celkové světové energetické produkci neustále roste a týká se privátního i průmyslového sektoru. Největší dopad na životní prostředí zejména výroba, transport a následně recyklace. Na konferenci bude představena technologie společnosti Dekonta, a.s. umožňující zpracování panelů první generace (krystalických křemíkových panelů) u nichž lze předpokládat největší nárůst vzniku odpadních panelů v následujících letech vzhledem k neodvratitelnému procesu degradace některých částí.

Ruku v ruce s udržitelností jde i digitalizace. Jak lze pomocí analýzy a využití dat změnit odpadové hospodářství představí závěrečná přednáška, která na praktickém příkladu ukáže jak lze dosáhnout vyšší efektivity a automatizace. Společnost Waste Digital s.r.o. za své počínání obdržela mj. cenu Nakopni Prahu 2023.

Konference PVO 2023

Jubilejní 10. ročník konference Předcházení vzniku odpadů se uskuteční 10. 10. 2024 ve školících prostorech T-Mobile Magenta Experience Center. Akce se můžete zúčastnit prezenčně nebo online, postačí se zaregistrovat pomocí formuláře na stránkách www.predchazeniodpadu.cz. Zde naleznete také předběžný program a další související informace.

Díky podpoře od partnerů se vybrané skupiny jakou jsou zástupci měst a obcí, neziskových organizací či škol, mohou akce zúčastnit online zcela zdarma. Generálním partnerem akce je společnost ASEKOL. Akci dále podporují: Energy financial group a.s., FIXED Services s.r.o., Institut Cirkulární Ekonomiky, z.ú., INISOFT s.r.o., Kovohutě Příbram nástupnická, a.s., Mattoni 1873 a.s., Penny Market s.r.o., SAZKA a.s., PowerHUB z.ú., T-Mobile Czech Republic a.s., T-Mobile Magenta Experience Center, WASTen, z.s., Zachraň jídlo, z.s.

Program konference a registrace: www.predchazeniodpadu.cz

Pořadatel: České ekologické manažerské centrum, z.s., 28. pluku 524/25, 101 00 Praha 10

Kontaktní osoba: Ing. Vladimír Študent, tel.: +420 608 819 699, studentv@cemc.cz

Při povodních může být individuální zdroj pitné vody (studna) viditelně postižen, pokud hladina záplavové vody dosáhne zhlaví studny nebo se dokonce přes něj přelije, ale k ovlivnění kvality vody může v některých případech dojít i v případech, že zhlaví studny je zcela netknuté a povodňová vlna ke studni zdaleka nedosahuje. Vše záleží na propustnosti podloží.

Pokud nebyla studna (např. povodní) přímo zasažena, je nutné zkontrolovat, zda voda ve studni nezměnila svoji barvu, zákal, pach či chuť, popř. zda se hladina vody ve studni mimořádně nezvýšila. Pokud k takovým změnám v kvalitě vody došlo, je potřeba vodu odčerpávat, dokud se zase její organoleptické vlastnosti (barva, zákal, pach a chuť) nevrátí ke stavu před povodní. Do té doby by se voda neměla používat k pití a čištění zubů, nebo jen po převaření. Pokud již voda smyslově vypadá jako dřív, popř. pokud je jen zvýšená hladina vody, ale její kvalita se nezměnila, je nutné provést jednorázovou „šokovou“ dezinfekci. Dávka volného chloru by se měla pohybovat mezi 0,5 – 1,0 mg/l (doporučení pro dávkování běžných dezinfekčních přípravků najdete dále v textu) a doba působení nejméně 12 hodin (např. přes noc). Poté by se měla voda částečně odčerpat. Pít ji lze ve chvíli, kdy je již po chuťové stránce (zápach po chloru) pro uživatele přijatelná. Po 1-2 týdnech by se měl nechat udělat krácený rozbor vody pro potvrzení stavu.

Pokud voda ve studni nejeví žádné změny a i její hladina je v obvyklé výši, stačí prohlédnout zhlaví a obsyp studny, zda do ní nemůže zatékat. Preventivně je možné provést jednorázovou dezinfekci vody. Dávka aktivního chloru by se měla pohybovat okolo 0,5 mg/l a doba působení nejméně 2 hodiny, pokud dojde k důkladnému promíchání aplikovaného přípravku v celém sloupci vody (lze dosáhnout opakovaným zapnutím a vypnutím čerpadla).

Pokud byla studna povodní přímo a zjevně zasažena, bývá většinou nutné provést kompletní sanaci. K sanaci (vyčištění a znovuuvedení do použitelného stavu) je ale možné přistoupit až tehdy, kdy to nejenom dovolí vnější podmínky (opadnutí povodňové vlny, odstranění nánosů bahna ad.), ale také až dojde k poklesu zvýšené hladiny spodních vod. V průběhu povodně totiž dochází k velkému zvýšení hladiny podzemních vod jednak vlivem zvýšené hladiny v okolních tocích, jednak vlivem velkého nasycení země od nadměrných srážek. Do studny se pak dostává voda zcela jinými vrstvami zemin než obvykle, tudíž se i její kvalita může lišit od standardních podmínek.

Způsoby sanace se budou poněkud lišit v závislosti na typu studny (kopaná (šachtová) nebo vrtaná), proto je zde uvádíme odděleně.

Postup při sanaci kopané studně:
1. Odstraňujeme-li následky záplav, je možné se sanací začít až po opadnutí povodňové vlny a poklesu hladiny podzemních vod. Mechanicky očistíme vnější stěny studny a čerpací zařízení (ruční pumpa – pokud je přítomna) od nánosů bahna a nečistot a opravíme poškozené části vnějšího krytu studně. Důkladně opláchneme čistou vodou, nejlépe tlakovou.

2. Odstraníme zákrytovou desku a otevřeme studnu. Pokud je studna vybavena elektrickým čerpadlem, odpojíme přívod elektrické energie.

3. Vytáhneme instalované čerpadlo (pokud bychom ho použili k čerpání zakalené vody, mohlo by se zničit) a uložíme ho k pozdějšímu očištění. Instalujeme nové čerpací zařízení (kalové čerpadlo) pro vyčerpání znečištěné vody.

4. Pokud jde o silně znečištěnou studnu, např. zaplavenou bahnem, vyčerpáme celý objem vody. Pokud voda nejeví výrazné známky znečištění, můžeme dále pokračovat podle bodu 9.

5. Sestup do studny a práce v ní je vhodné přenechat profesionální studnařské firmě. Nicméně rozhodne-li se někdo pro čištění studny svépomocí, musí přitom dodržovat některá zásadní bezpečnostní opatření. Před vstupem do studny pomocí detektoru nebo svíčky zjistíme, zda ve studni nejsou jedovaté plyny (CO2, metan, sirovodík), které by znemožnily dýchání – a pokud ano, odstraníme je vývěvou nebo kompresorem. Čištění provádíme za přítomnosti nejméně 3 osob! Člověk sestupující do studny musí být vybaven osobním zajištěním proti pádu a po celou dobu jeho činnosti ho musí navázaného na laně zajišťovat nejméně dva lidé, kteří se nesmí zabývat ničím jiným a jsou tělesně natolik zdatní, aby osobu ze studny v případě potřeby vytáhli. Osoba pracující ve studni musí být vybavena ochrannými pomůckami (bezpečnostní helma apod.).

6. Tlakovou vodou nebo mechanicky (např. kartáčem) důkladně očistíme vnitřní stěny a dno studny, případně sací zařízení od mechanické pumpy, je-li přítomno. Pokud čistá voda nestačí důkladně umýt stěny, lze použít i mýdlový roztok. Používáme-li kartáč nebo mýdlový roztok, poté stěny opět důkladně opláchneme čistou vodou a vodu úplně vyčerpáme.

7. Omyjeme nebo alespoň skropíme vnitřní stěny studny a čerpací zařízení koncentrovanějším roztokem dezinfekčního prostředku, který obsahuje chlor (koncentrace volného chloru 500 mg/l). Při přípravě dezinfekčního roztoku se vždy řídíme návodem k použití a používáme vhodné ochranné pomůcky. Necháme působit aspoň dvě hodiny.

8. Opláchneme stěny čistou vodou a vodu vyčerpáme.

9. U nečistotami viditelně nezasažených studní odčerpáme vodu ze studny asi na 1 m výšky vodního sloupce. Přechlorujeme vodu dezinfekčním přípravkem (nejlépe na bázi chloru – koncentrace volného chloru cca 10 mg/l – tj. asi desetinásobek oproti dávce uvedené níže pod bodem 16) a myjeme stěny zpětným proudem silně přechlorované vody. Úplně vyčerpáme vodu ze studny. Před vstupem do studny – viz bod 5.

10. U studní viditelně znečištěných odstraníme stávající pokryv dna (štěrk, hrubozrnný písek). Vytěžíme kal a bahno ze dna studny okovem, odstraníme případné pevné součásti a pečlivě vyčistíme dno studny. Čistíme také vtokové otvory na dně studny.

11. Vyspravíme stěny studny podle druhu jejího zdiva – skruže, cihly, kameny. U skružených studní opravíme spárování mezi skružemi.

12. Provedeme konečné mytí stěn a dna studny, vodu vyčerpáme.

13. Vrátíme pokryv dna, nejlépe nový štěrk nebo hrubozrnný písek, v nouzi též důkladně propraný starý.

14. Necháme studnu naplnit vodou a v případě, že je voda dále kalná, pokračujeme v čerpání až do vymizení zákalu či neobvyklé barvy vody.
15. Demontujeme provizorní čerpací zařízení a do studny spustíme zpět původní čerpadlo, které jsme spolu s napojenou hadicí/trubkou předtím důkladně opláchli a propláchli, včetně omytí dezinfekčním roztokem (koncentrace chloru viz bod 7). Pokud do čerpadla vniklo bahno, je vhodné ho rozebrat či svěřit do odborného servisu k vyčištění.

16. Do vody nalejeme (nasypeme) prostředek pro dezinfekci pitné vody podle návodu k použití, dbáme o důkladné promíchání s celým objemem vody ve studni. U chlorových preparátů volíme takovou dávku, která znamená obsah volného chloru ve vodě ve studni na úrovni cca 1 mg/l. Dezinfekční prostředek necháme působit nejméně 12 hodin. Po několika hodinách odpustíme trochu vody a tím načerpáme vodu ze studny za účelem dezinfekce též do rozvodního potrubí. Při přípravě dezinfekčního roztoku se vždy řídíme návodem k použití a používáme vhodné ochranné pomůcky. Musí se jednat o přípravek vhodný k dezinfekci pitné vody.

17. Uzavřeme studnu zákrytovou deskou. Asanujeme a upravíme okolí studny (zajistíme odtok čerpané vody, obnovíme jílové těsnění u pláště studny, pokud bylo porušeno apod.).

18. Ve chvíli, kdy je voda po chuťové stránce přijatelná (kvůli chloru), ji lze začít používat k pití.

19. Asi za 2 až 3 týdny, když mezitím studnu používáme a vodu průběžně čerpáme, necháme v laboratoři provést krácený rozbor pitné vody. Pokud je voda stále mikrobiálně závadná, je nutné dezinfekci vody zopakovat, popř. – pokud se prokáže, že do studny stále přitéká již znečištěná voda – přejít na kontinuální dezinfekci.

Společná poznámka pro oba typy studní: Veškerou vyčerpanou vodu v průběhu sanace (body 4, 6, 8 a 10 výše) odvádíme do kanalizace nebo dostatečně daleko od studny po sklonu terénu, aby se zabránilo druhotnému znečištění vody ve studni, ale i okolních studní! Není-li to možné nebo obsahuje-li voda vysokou koncentraci dezinfekčního přípravku, je nutné ji odvézt cisternou do vhodné vodoteče nebo (obsahuje-li vysoký obsah chloru) do čistírny odpadních vod, aby nedošlo k poškození vegetace a půdního prostředí.

Postup při sanaci vrtané studně:

1. Odstraňujeme-li následky záplav, je možné se sanací začít až po opadnutí povodňové vlny a poklesu hladiny podzemních vod. Mechanicky očistíme vnější stěny studny od nánosů bahna a nečistot a opravíme poškozené části vnějšího krytu studně. Důkladně opláchneme čistou vodou, nejlépe tlakovou.

2. Odstraníme zákrytovou desku zhlaví studny a otevřeme studnu. Před otevřením studny odpojíme přívod elektrické energie do studny.
3. Nejprve vyčistíme zhlaví studny, lze použít podobný postup jako pro studny kopané – viz kroky 6 až 8 výše.

4. Čerpadlo standardně instalované ve studni a odpojené od elektrické energie ze studny vytáhneme (pokud to nánosy bahna dovolí) a uložíme k pozdějšímu očištění. Pokud čerpadlo ze studny nelze vytáhnout, je třeba se obrátit na odborníky. Není vhodné se pokoušet čerpadlo vytáhnout násilím, případně nějakými vlastními metodami, mohlo by to na čerpadlu i studni způsobit nenahraditelné škody.

5. Do studny nainstalujeme provizorní čerpací zařízení pro vyčerpání nečisté vody ze studny. Nejvhodnější je čerpadlo kalové, pokud se ale do vrtu díky své velikosti vejde. To může být problém u studní vrtaných do menších průměrů. V tom případě doporučujeme použít nějaké starší nebo levnější ponorné čerpadlo menších rozměrů, které však při větší
hloubce vrtu nemusí mít dostatečnou výkonnost. Čerpadlo spouštíme do studny až na dno a pak povytáhneme do čerpací polohy cca 0,5-1 m nade dnem.

6. Studnu je potřeba několikrát za sebou vyčerpat (nejlépe během více dní několikrát za den) do té doby, než je voda úplně čirá bez barvy a zákalu. V případě podezření na poškození studny je vhodné nechat vrt prohlédnout kamerou od specializované firmy.

7. Do studny nalejeme dezinfekční roztok na bázi chloru tak, aby obsah volného chloru ve vodě ve studni byl na úrovni cca 1 mg/l. Dezinfekční prostředek necháme působit nejméně 12 hodin. Aby došlo k promíchání dezinfekce skrze celý sloupec vody, několikrát za sebou krátce zapneme a vypneme čerpadlo. Při přípravě dezinfekčního roztoku se vždy řídíme návodem k použití a používáme vhodné ochranné pomůcky.

8. Demontujeme provizorní čerpací zařízení a do studny spustíme zpět původní čerpadlo, které jsme spolu s napojenou hadicí předtím důkladně opláchli a propláchli, včetně omytí dezinfekčním roztokem (koncentrace chloru viz bod 7 u sanace kopaných studní). Pokud do čerpadla vniklo bahno, je vhodné ho rozebrat či svěřit do odborného servisu k vyčištění.

9. Obsah studny vyčerpáme (nebo aspoň jednou obměníme, pokud má studna vydatný přítok) a ještě jednou přidáme prostředek vhodný pro dezinfekci pitné vody podle návodu k použití. U chlorových preparátů udržujeme obsah volného chloru 0,5 – 1 mg/l. Na tomto místě, kdy se již voda dezinfikuje ke konečnému užití, je nutné použít čistý chlornan sodný nebo jiný vhodný přípravek.

10. Po několika hodinách odpustíme trochu vody (otevřeme výtokové ventily na nejvzdálenějších větvích vodovodu) a tím načerpáme vodu ze studny za účelem dezinfekce též do rozvodného potrubí.

11. Uzavřeme zhlaví studny zákrytovou deskou. Asanujeme a upravíme okolí studny (zajistíme odtok čerpané vody, obnovíme jílové těsnění u pláště studny, pokud bylo porušeno apod.).

12. Ve chvíli, kdy je voda po chuťové stránce přijatelná (kvůli chloru), ji lze začít používat k pití.

13. Asi za 2 až 3 týdny, když mezitím studnu používáme a vodu průběžně čerpáme, necháme v laboratoři provést krácený rozbor pitné vody. Pokud je voda stále mikrobiálně závadná, je nutné dezinfekci vody zopakovat, popř. – pokud se prokáže, že do studny stále přitéká již znečištěná voda – přejít na kontinuální dezinfekci.

Zpracoval: MUDr. František Kožíšek, CSc., SZÚ (text byl upraven pracovníky sekce HH – zejména byly aktualizovány informace ohledně použitelných biocidních přípravků)

Související:

Záplavy a hygiena – na co dát pozor, jak sanovat zaplavené studny

Pokud jste při registraci látky v systému REACH-IT deklarovali vaši společnost jako mikro, malý nebo střední podnik (MSP), zkontrolujte, zda jste velikost uvedli správně. Když zjistíte, že je velikost uvedena nesprávně, informujte ECHA.

Agentura ECHA průběžně provádí ověřování velikosti společností, které v době registrace podle nařízení REACH uvedly, že patří mezi mikro, malé nebo střední podniky (MSP).

Postup k určení správné velikosti společnosti je k dispozici na webových stránkách ECHA.

V případě zjištění, že jste nahlásili velikost své společnosti nesprávně, informujte bez zbytečného odkladu agenturu ECHA prostřednictvím Helpdesku.

Pokud bude ECHA informována o správné velikosti před tím, než sama zahájí kontrolu ověřením, zaplatíte pouze rozdíl do plné výše správného registračního poplatku. V případě, že ECHA zjistí chybu až během ověřování, zaplatíte kromě této částky i administrativní poplatek až do výše 19 900 EUR.

Dokumenty dokládající status malého a středního podniku je potřeba nahrát do systému REACH-IT. Společnosti by měly pravidelně kontrolovat svůj účet v systému REACH-IT, zda neobsahuje nové zprávy nebo úkoly a aktualizovat své registrace a kontaktní údaje.

Další informace:

• Poplatky pro MSP podle nařízení REACH a CLP
• Kontaktní formulář pro informování ECHA o nesprávné velikosti společnosti
• Webinář: ověřování MSP - správné určení velikosti podniku

Hlavním důvodem předložení novely je vyjádření Evropské komise ve věci EU-Pilot EUP (2023)10621, týkající se technických úprav souvisejících s implementací směrnice Komise (EU) 2019/1833, kterou se mění přílohy I, III, V a VI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES, podle jehož výsledků je nutno provést úpravu v předmětném nařízení vlády v co nejkratší době, a to v oblasti biologických činitelů a zajištění ochrany zdraví při práci s nimi. Novela dále upravuje bližší hygienické požadavky na osvětlení pracoviště. Dochází také k úpravě bezpečnostních přestávek.

Dokument ke stažení:

• Materiál
• Důvodová-zpráva
• Platné-znění

Ve Výzvě Podprogramu A na podporu projektů nestátních neziskových organizací působících v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje pro rok 2025 budou podporovány neinvestiční projekty v 12 tématech se zaměřením na ochranu přírody a biologické rozmanitosti, vliv životního prostředí na lidské zdraví, adaptaci na klimatickou změnu, environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu a zapojování dobrovolníků v oblasti ochrany životního prostředí.

Každá organizace může podat maximálně 3 projekty.

Minimální výše dotace na jeden projekt je 50 tis. Kč, maximální výše dotace na jeden projekt činí 300 tis. Kč. Dotace může tvořit maximálně 70 % celkových nákladů na realizaci projektu.

Projekty se podávají prostřednictvím elektronického systému Grantys MŽP.

Příjem žádostí končí 14. října 2024 ve 23:59:59. Do tohoto data musí být žádosti podány prostřednictvím systému Grantys MŽP a opis žádosti doručen prostřednictvím datové schránky na MŽP.

Podrobnosti o způsobu a náležitostech podávaných žádostí jsou uvedeny v textu Výzvy.

Pro získání doplňujících informací je možné kontaktovat koordinátorku výzvy Mgr. Petru Novákovou Sádkovou (e-mail: petra.novakova@mzp.cz).

Celkem 7896 registrací, 4414 výroben a více než 13 000 vyřízených dotazů zájemců o sdílení. To jsou výsledky srpnové bilance fungování Elektroenergetického datového centra (EDC), které 1. srpna 2024 zahájilo přijímání registrací ke sdílení elektřiny v ČR. Reálné sdílení elektřiny očekává EDC v průběhu září.

„První měsíc přijímání registrací potvrdil, že Češi mají o sdílení elektřiny skutečný zájem. Z téměř osmi tisíc subjektů registrovaných do portálu EDC prošlo během srpna celým procesem až k uzavření smlouvy již více než pět tisíc účastníků. Mezi nimi jsou téměř dva tisíce takzvaných skupin sdílení, dále pak aktivní zákazníci a bytové domy. V případě energetických společenství je administrativní proces náročnější. Nárůst počtu sdílejících v této kategorii proto očekáváme později,“ řekl Petr Kusý, předseda představenstva EDC.

Nezbytnou podmínkou pro sdílení elektřiny je instalace tzv. chytrého elektroměru. Ten zdarma vyměňují provozovatelé distribučních soustav – ČEZ Distribuce, EG.D a PREdistribuce na základě zprávy od EDC o registraci spotřebitele na jejich distribučním území. Z celkových 612 žádostí o nový elektroměr se distributorům v srpnu podařilo výměnu zrealizovat přibližně u dvou třetin. V ostatních případech se technici setkali s překážkami, které jim instalaci chytrého elektroměru znemožnily.

Jako nejčastější komplikace distributoři uvádějí ponechaný krycí plech v elektroměrovém rozvaděči, jeho nesprávné zapojení nebo nevhodný hlavní jistič a průřezy vodičů. „Je zapotřebí upozornit, že elektroměrové rozvaděče jsou ve vlastnictví majitelů nemovitostí a distributor není oprávněn zasahovat do elektroinstalace cizího majetku. Jejich případnou úpravu musí zajistit odborná instalační firma na základě žádosti majitele,“ uvedl Marian Rusko, předseda Rady Českého sdružení regulovaných elektroenergetických společností, a dodal: „Aktuálně evidujeme dalších téměř 2300 účastníků, které v následujících týdnech čeká osázení chytrým měřením. Prosíme proto všechny, aby si před sjednáním termínu výměny elektroměru ověřili, že splňují technické náležitosti podle takzvaných připojovacích podmínek svého distributora. Ty naleznou na jeho webových stránkách a distributor na ně odkazuje rovněž v rámci e-mailové komunikace ohledně realizace výměny.“

Největší zájem je podle EDC o sdílení v rámci jedné nebo více vlastních nemovitostí. Tento režim sdílení představoval v srpnu konkrétně 46 procent všech uzavřených smluv. „Samotnému zahájení sdílení předchází proces registrace a uzavření smlouvy s EDC, ověření na straně distributora, případně instalace průběhového elektroměru. Na konci srpna bylo připraveno ke sdílení již více než 1300 subjektů, kteří se zaregistrovali už začátkem měsíce a celým tímto procesem prošli bez většího zdržení. V září tak předpokládáme první nižší objemy sdílené elektřiny,“ shrnul P. Kusý.

EDC aktuálně funguje v tzv. dočasném řešení. To umožňuje sdílení elektřiny v rámci komunitní energetiky mezi aktivními zákazníky, výrobci elektřiny a v rámci energetických společenství. V roce 2026 se počítá se zahájením plného provozu, který nabídne nové možnosti sdílení elektřiny a současně rozšíří funkce EDC do dalších oblastí moderní energetiky, jako jsou akumulace, flexibilita nebo agregace. Úprava spotřeby podle ceny elektřiny na trhu či nabídka služby agregace flexibility pro zajištění rovnováhy přenosové soustavy v budoucnu umožní lidem a firmám další snížení účtů za elektřinu.

• Podepsanou smlouvu o přístupu do EDC má více než polovina registrovaných
• Největší zájem je o sdílení elektřiny „sám sobě“
• Ve třetině případů distributoři nemohli provést výměnu elektroměru. Zájemcům doporučují ověřit si splnění tzv. podmínek připojení

¨

Dodržování zákazu používání neekologických kotlů, který platí od počátku září, obce kontrolují hlavně na základě podnětů obyvatel, k plošným kontrolám zatím nepřistoupily. Důvodem je mimo jiné nedostatek úředníků. Obcím chybí také informace o tom, kdo neekologický kotel ještě má. Na začátku topné sezony proto chtějí tyto objekty vyhledávat i vizuální kontrolou. V případě, že zjistí porušení předpisů, hodlají věc nejprve řešit napomenutím, až pak případnou pokutou. Sankce za vytápění neekologickým kotlem může dosahovat až 50 000 korun. Více ZDE

Navrhovaná vyhláška nastavuje pravidla, při jejichž splnění bude možné využít kapalná a plynná paliva vyrobená z odpadu mimo odpadový režim, a současně bude umožněno i materiálové využití některých z nich. Požadavky jsou stanoveny tak, aby v tomto procesu nedocházelo k ohrožení životního prostředí nebo lidského zdraví nad míru, kterou zajišťuje nakládání s těmito palivy v odpadovém režimu. Lze předpokládat, že zjednodušení využití těchto paliv z odpadu přispěje k odklonu odpadů ze skládek směrem k jejich energetickému využití.

Dokument ke stažení:

• Materiál
• Důvodová-zpráva
• RIA

Návrh vyhlášky je předkládán v reakci na přijetí zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a také zákona č. 182/2024 Sb. ze dne 29. května 2024, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. 

Přijetím nového stavebního zákona došlo od 1. července 2024 ke změně kompetencí ve věcech staveb vodních děl. O povolení jejich záměru již nerozhodují vodoprávní úřady jako doposud, ale úřady stavební. Dochází tedy k zúžení rozsahu oproti stávající vyhlášce č. 183/2018 Sb., kdy v návrhu zůstávají pouze formuláře pro podání vůči vodoprávním úřadům. 

Cílem návrhu vyhlášky je také uvést do souladu rozsah žádostí a standardizované formuláře pro podání vůči vodoprávním úřadům s novelizovaným zněním vodního zákona. Návrhem je rušena v současné době platná a účinná vyhláška č. 183/2018 Sb., o náležitostech rozhodnutí a dalších opatření vodoprávního úřadu a o dokladech předkládaných vodoprávnímu úřadu, ve znění vyhlášky č. 197/2019 Sb. Návrh vyhlášky dále stanoví standardizované formuláře pro jednotlivá podání.

Dokument ke stažení:

• Materiál
• Důvodová-zpráva

Komise dnes zveřejnila zprávu o stavu energetické unie 2024, která popisuje, jak EU během svého mandátu řešila bezprecedentní výzvy v oblasti energetické politiky, vybavila EU regulačním rámcem pro pokračování přechodu na čistou energii a položila základy pro obnovený hospodářský růst a konkurenceschopnost.

Zásadní je, že v posledních letech se EU podařilo odolat kritickým rizikům ohrožujícím bezpečnost dodávek energie, znovu získat kontrolu nad trhem s energií a cenami energie a urychlit přechod ke klimatické neutralitě:

• Výroba energie z obnovitelných zdrojů prolomí nové záznamy o kapacitě. V první polovině roku 2024 pocházela polovina výroby elektřiny v EU z obnovitelných zdrojů.
• Podíl ruského plynu na dovozu do EU klesl ze 45 % v roce 2021 na 18 % do června 2024, zatímco dovoz od důvěryhodných partnerů, jako je Norsko a USA, vzrostl.
• Mezi srpnem 2022 a květnem 2024 jsme snížili poptávku po plynu o 138 miliard metrů krychlových.
• EU dosáhla svého cíle pro zimní skladování plynu ve výši 90 % dne 19. srpna 2024, tedy s dostatečným předstihem před lhůtou 1. listopadu.
• Ceny energií jsou stabilnější a zůstávají výrazně pod vrcholem energetické krize v roce 2022.
• Emise skleníkových plynů v EU klesly od roku 1990 do roku 2022 o 32,5 %, zatímco hospodářství EU ve stejném období vzrostlo přibližně o 67 %.
• Na mezinárodní úrovni vedla EU globální iniciativu, jejímž cílem je ztrojnásobit kapacitu energie z obnovitelných zdrojů a zdvojnásobit zlepšení energetické účinnosti v rámci přechodu od fosilních paliv, který byl potvrzen všemi smluvními stranami na konferenci COP28 v Dubaji.

Významného pokroku bylo dosaženo v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Větrná energie předčila, aby se plyn stal druhým největším zdrojem elektřiny v EU za jadernou energií, a v první polovině roku 2024 se z obnovitelných zdrojů v EU vyrobilo 50 % elektřiny. V roce 2022 spotřeba primární energie v EU obnovila sestupný trend a klesla o 4,1 %. Aby však EU splnila cíl snížení konečné spotřeby energie o 11,7 % do roku 2030, bude třeba dále zvýšit úsilí v oblasti energetické účinnosti. Je zapotřebí dalšího zlepšení, v neposlední řadě pokud jde o celkovou elektrifikaci topných zařízení a míru renovace budov. K řešení vysokých cen energie je zapotřebí zvýšeného úsilí. To je klíčové pro zlepšení konkurenceschopnosti průmyslu EU a urychlení investic do evropských integrovaných infrastrukturních sítí, které mají zásadní význam pro elektrifikaci evropského hospodářství.

Zpráva připomíná, že všechny členské státy musí co nejdříve předložit své konečné aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, aby bylo zajištěno společné dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030. Z posouzení návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu zveřejněných v prosinci 2023 vyplývá, že členské státy učinily krok správným směrem, to však zatím nestačí ke snížení čistých emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % a musí zohlednit doporučení Komise pro své konečné plány. Komise dnes rovněž zveřejnila zprávu o fungování nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, v níž dospěla k závěru, že toto nařízení hraje důležitou úlohu při udržování EU na dobré cestě ke splnění cílů pro rok 2030 tím, že činí plánování a podávání zpráv soudržnějším, integrovanějším a jednodušším.

V budoucnu bude třeba řešit nové a vznikající výzvy, jako jsou stávající rozdíly v ambicích v oblasti obnovitelných zdrojů energie a cílů v oblasti energetické účinnosti, nárůst energetické chudoby, rozdíl v cenách energií ve srovnání s ostatními globálními konkurenty a riziko nových strategických kritických závislostí. Budou vyžadovat rozhodnou politickou reakci a zásadní změnu v úsilí na úrovni EU a členských států prostřednictvím větší koordinace, integrace trhu a společných opatření.

EU nadále stojí za Ukrajinou tváří v tvář neúnavným ruským útokům na její energetický systém. Synchronizace ukrajinských a moldavských sítí s evropskou kontinentální sítí pomohla stabilizovat ukrajinskou elektrizační soustavu a kapacita pro obchodování s elektřinou nyní dosáhla 1,7 GW pro komerční obchod. Umožňuje rovněž Ukrajině těžit z nouzového dovozu. Do 31. července 2024 bylo více než 40 % všech darů od členských států věnováno odvětví energetiky, přičemž celkový příspěvek mechanismu civilní ochrany Unie se odhaduje na více než 900 milionů EUR. Z Fondu na podporu energetiky pro Ukrajinu (UESF) bylo do června 2024 rovněž uvolněno více než 500 milionů EUR. Kromě toho nástroj EU pro Ukrajinu ve výši 50 miliard eur poskytne konzistentní financování na podporu oživení a udržitelného hospodářského růstu Ukrajiny do roku 2027.

Zvýšení energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti

Výrobci v EU čelí rostoucí konkurenci v oblasti technologií pro nulové čisté emise na světových a domácích trzích. Zpráva připomíná význam aktu o průmyslu pro nulové čisté emise a aktu o kritických surovinách spolu s reformou uspořádání trhu s elektřinou pro řešení těchto výzev. Dnešní zpráva rovněž uznává, že je třeba navázat na partnerství s průmyslem s cílem urychlit rozvoj technologií pro nulové čisté emise a posílit výrobní základnu EU. Důležitou úlohu budou hrát průmyslové aliance, jako je Evropská bateriová aliance, Evropská aliance pro čistý vodík, Aliance pro solární fotovoltaický průmysl, průmyslová aliance pro obnovitelná a nízkouhlíková paliva a Aliance pro malé modulární reaktory. Dialogy Komise o přechodu na čistou energii s průmyslem a sociálními partnery podpoří provádění Zelené dohody pro Evropu.

Klíčovou úlohu hraje rovněž Inovační fond s odhadovaným rozpočtem ve výši přibližně 40 miliard EUR do roku 2030. Evropská vodíková banka, financovaná z Inovačního fondu systému EU pro obchodování s emisemi, funguje a uskutečnila první úspěšné kolo aukcí v EU, na jejichž základě bylo v Evropě přiděleno téměř 720 milionů EUR sedmi projektům v oblasti vodíku z obnovitelných zdrojů.

Posílení postavení spotřebitelů při přechodu na čistou energii

Díky novým právním předpisům o trhu s energií, jako je reformované uspořádání trhu s elektřinou, budou nejzranitelnější osoby lépe chráněny před odpojením. V případě krize cen zemního plynu mohou členské státy zavést opatření na ochranu spotřebitelů a zajistit přístup k cenově dostupné energii a základním sociálním službám. To zahrnuje zásahy do stanovování cen na maloobchodní úrovni s cílem chránit spotřebitele před nadměrně vysokými cenami.

Klíčovým nástrojem bude rovněž Sociální fond pro klimatická opatření, který na období 2026–2032 zmobilizuje nejméně 86,7 miliardy EUR a bude financován z příjmů ze systému obchodování s emisemi a z nejméně 25 % spolufinancování členskými státy. Fond bude podporovat strukturální opatření a investice do renovací zaměřených na energetickou účinnost, přístupu k cenově dostupnému a energeticky účinnému bydlení, čistého vytápění a chlazení a integrace energie z obnovitelných zdrojů, jakož i do mobility a dopravy s nulovými a nízkými emisemi. Existuje rovněž možnost poskytovat dočasnou přímou podporu příjmů.

Pozadí

Tato zpráva se každoročně zveřejňuje s cílem zhodnotit pokrok EU při plnění cílů energetické unie. V návaznosti na loňskou zprávu o stavu energetické unie zabývající se výzvami a úspěchy v letech 2020–2023 poskytuje letošní zpráva aktuální informace o tom, jak EU úspěšně reagovala na bezprecedentní vývoj a výzvy v posledním roce mandátu této Komise.

První část zprávy ukazuje, jak vysoké ambice v oblasti energetiky a klimatu v rámci Zelené dohody pro Evropu poskytly základ pro strategii EU pro reakci na krize a plán REPowerEU. Rovněž nastiňuje kroky ke zvýšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Druhá část analyzuje aktuální stav provádění energetické unie ve všech jejích pěti rozměrech: 1) bezpečnost, solidarita a důvěra; 2) plně integrovaný vnitřní trh s energií; 3) energetická účinnost; 4) opatření v oblasti klimatu a dekarbonizace hospodářství; a 5) výzkum, inovace a konkurenceschopnost. K letošní zprávě je připojena příloha obsahující informace o dobrovolných a vnitrostátních systémech v oblasti bioenergie v členských státech.

Pro více informací

Zpráva o stavu energetické unie 2024

Informativní přehled Zpráva o stavu energetické unie 2024

Příloha o bioenergii

Stav energetické unie 2024 – informační přehledy o jednotlivých zemích

Internetové stránky věnované zprávě o stavu energetické unie (s úplným souborem dokumentů a zpráv)

Zpráva o fungování nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu

Internetové stránky o energetické unii

Plán REPowerEU

Vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu

Realizace Zelené dohody pro Evropu